Pohádka o loutkách Šafránových, jak sázely do dětské paměti bezpečné stopy
Díky Velkému norskému Duchu se sešli vizionáři, loutkáři ze vzdálených krajů, vypravěči příběhů a společně vdechli život neobyčejným dětským průvodcům - Šafránkům a Šafránkám. Byly to malé loutky, které dostaly za úkol provázet životem děti, co nemají rodiče a bydlí proto v různých domovech, pro ně určených. Děti se mohly s loutkami radovat i smutnit, jejich hlavním poselstvím však bylo připomínat jim hezké, společně prožité chvíle, které vytvořily dětem pozitivní, bezpečné paměťové stopy pro jejich život.
Loutky se na svůj úkol moc těšily, věděly, že se jedná o velký dar a zároveň byly i připraveny na zodpovědnost, kterou to s sebou nese. Každý Šafránek i Šafránka, předtím než se s dítětem setkali, se postupně seznamovali nejprve se jménem dítěte, jehož průvodcem se stanou, později s jeho osobním příběhem a nakonec i s prostředím ve kterém žilo. Někdo z nich toto uviděl v čarovném zrcadle, jinému to vyprávěli ti, kteří se již s dítětem setkali, a dalšímu zase bylo odhaleno jméno dítěte ve snu.
My všichni děti víme, že každá pohádka nejdříve začíná ve světě snů a tak i naši průvodci čekali…
A jednoho dne se každá z těchto loutek setkala se svým dětským přítelem a stala se jeho průvodcem. Do domova k dětem přešlo celé pohádkové království. Tu tam byl Ptáček, tu Pejsek, tu Zajíček pak zase přišla Kočička s modrýma očkama, potom Klaun, taky Pán lesa, Hvězdička a mnoho dalších. Ti všichni se s dětmi učili společné řeči, vyprávěli si s nimi příběhy ze života, zpívali, hráli si s vůněmi a barvami, houpali se v dece nebo loktušce, nechávali se masírovat a spoustu dalšího. Všechno co společně vytvořili, ukládali do kufříku bezpečí každého dítěte. V kouzelném kufříku byly vůně, písničky, obrázky, pohádky a spousta kouzelných věcí.
A jednoho dne, kdy přišel čas putování dítěte do jiné krajiny, o které vůbec nic nevědělo a nic tam neznalo, náš loutkový přítel byl připraven. Byl připraven provázet dítě po celou tuto neklidnou dobu, připomínat mu bezpečí a důvěru v život, kterou spolu prožili a dítě vědělo, že Šafránek či Šafránka s ním věrně půjde třeba na světa kraj.
Loutky se radovaly spolu s dětmi, když doputovaly do nové, milující rodiny. Loutkový přítel se postupně se seznámil s ostatními hračkami, lidmi a prostředím, které dítě obklopovalo a pomáhal spoluvytvářet spolu s ostatními věcmi z "Kufříku bezpečí“ atmosféru plnou porozumění a důvěry.
Já jsem jedna z těchto loutek, jmenuji se Pán Lesa. Do kroniky života o mně bylo napsáno „Pán lesa ve dne působí jako malý, drobný tvor. Kdo by do něj řekl, že je to vládce všech stromů, mechů, skřítků a víl? Jen v noci, když lidé spí, Pán lesa se promění ve velký strom a dodává sil všemu živému.“
Mým posláním je starat se o chlapečka Jindru, který byl umístěn v Dětském domově Strančice. Jednou ráno jsem zahlédl jeho tvář v kapce rosy, která se ocitla na kapradí na mém paloučku. Proto když mě do domova přivezli, hned jsem věděl, ke komu patřím. I Jindra ke mně hned přišel a velmi brzy jsme se sblížili. Nejprve jsem ho navštěvoval jedenkrát týdně v domově, později jsem putoval v kufříku k jeho nové rodině a teď jsem s ním kdykoli, kdy si o on přeje být se mnou. Společně prožíváme jeho životní příběhy a máme se moc rádi.
Každé dítě, stejně jako můj Jindra, ke svým loutkám dostává i malou kroniku, s příběhy Šafránů či Šafránek, které byly pro něj stvořeny. Pro příklad uvádím vyprávění o mém příteli, který provázel dítě na cestě z dětského domova zpět do jeho původní, ale poněkud pozměněné rodiny.
„Čumáček přišel mezi lidi z vysokých hor. Každý, kdo se s ním setkal, tušil, že tento pejsek není obyčejný, že skrývá nějaké tajemství a má dobrotivou kouzelnou moc. Lidé se ho na to často ptali, ale on nic neprozradil. Věděl totiž, že jeho tajemství musí být uchováno až do doby, kdy potká holčičku jménem Barunka. Když se tak jednoho dne stalo, byl celý šťastný a všechno jí pověděl: Tam, vysoko v horách, se napil ze studně, která mu dala kouzelnou moc být ochráncem jedné osůbky - té, jejíž obraz se mu po napití ukázal na hladině. Byla to Barunka.“
Bez pochyby se sny plní a tato pohádka se mohla uskutečnit jen díky podpoře z grantu z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.
